Rhodos

Rhodos je jeden z řeckých ostrovů, ležící velmi blízko Turecka. Dostat se na něj můžeme po souši i vzduchem, přičemž druhá varianta je mnohem pohodlnější. Cesta letadlem z Ostravy trvala necelé dvě hodiny.

My jsme si vybrali letovisko Faliraki, kde jsme byli ubytováni v aparthotelu Irina. Ubytování se nedá označit za luxusní, ale na přespání a uvaření si nějakého toho jídla bohatě stačilo. Jelikož byl pokoj vybaven klimatizací a součástí aparthotelu byl i bazén, ke spokojenosti nám už opravdu nic nechybělo.

Asi 200m od našeho ubytování byl malý krámek, kde se dalo sehnat vše potřebné – od pečiva až po nafukovací lehátko. Zklamáním pro nás ale bylo asi 400m vzdálené moře. Písková pláž byla poseta plechovkami, nedopalky od cigaret a jinými „zapomenutými“ věcmi patřících předchozím návštěvníkům pláže. Pokud se člověk nechtěl v tomhle malém smetišti válet, mohl si samozřejmě pronajmout lehátka a slunečník. Ovšem cena 7,20 eur za jeden den nám přišla velká, zvlášť když jsme zjistili, že se platí i za využití plážových sprch. Příchod do moře nebyl moc příjemný, jelikož jsme se museli „proplést“ přes naplavenou trávu a řasy, než jsme se mohli ponořit do osvěžující vody.

Během 10 denního pobytu jsme využili i nabídky fakultativních výletů a vyrazili jsme do hlavního města ostrova – města Rhodos. Jako první jsme zavítali na pahorek Monte Smith, na jehož vrcholu jsou zbytky Apollónova chrámu. U chrámu je amfiteátr, kde kdysi probíhaly Olympijské hry. Informace, že první tři mramorové řady amfiteátru jsou původní, přímo sváděla k posezení a zahloubání se do myšlenek a říše fantazie.

Když jsme si prohlédli pahorek, vyrazili jsme do centra města, kde se nachází Palác velmistrů. Abych pravdu řekla, více než stavba samotná, nás zaujaly dělové koule, umístěné podél cesty, které jsou údajně zachovalé z časů dobývání.

Během prohlídky města nám bylo samozřejmě ukázáno i místo, kde údajně stával bájný rhodský kolos. Dnes na jeho místě stojí bronzové sochy jelena a laně, ale kolos, podle pověstí, i nadále leží pod mořskou hladinou a čeká na své objevení. Že by výzva pro dobrodruhy? J

Ve svém vyprávění samozřejmě nesmím zapomenout zmínit noční život. Co se restaurací týče, můžu jen chválit. Personál byl vstřícný, ceny přiměřené a řecké jídlo? Skvělé! Za sebe mohu doporučit zapečený lilek, plněnou bramboru a Souvlaki, což je něco na způsob našeho špízu. Podél celého pobřeží se vine kolonáda, plná barů, obchodů, kolotočů a restaurací. Jedinou zvláštností na této kolonádě byl český klub Golem, kde každý týden hrála jedna česká kapela. My jsme měli štěstí na skupinu Tata Bojs. Týden před naším příletem tam hráli UDG a po našem pobytu měli zavítat Nightwork. V krátkém rozhovoru s barmany klubu jsme se dozvěděli, že je v plánu čepovat i české pivo, což by byla ona pověstná třešnička na dortu.

Jelikož 10 dní uteče jako voda, mnoho věcí jsme na Rhodu nestihli vidět a zažít. Proto bych se tam někdy ráda vrátila a navštívila pověstné Údolí motýlů či městečko Lindos.